Jaký byl florbalový rok 2018? No, docela jízda. Asi jste si ho užili a i díky mistrovství světa, které hostila Praha, se na něj nezapomene. Jenže o MS už se toho napsalo dost. A tenhle blog spíš tak trochu mapuje aktuální dění. A tak vězte, že i když před svátky má skoro celý český florbal pauzu, tak se stejně děly slušné věci.

Zvednout zadky!

Začnu na severu, tam se totiž mydlí innebandy vánoce-nevánoce. Je potřeba dohnat pauzu a navíc jsou si všichni vědomi, že zápasy po nadílce jsou pro diváky docela dobrým lákadlem. Prostě je fajn zvednout zadky od pohádek a jít se vyvětrat – třeba na dobrý florbal. V Linköpingu hodně dlouho nepamatují návštěvu, která by přesáhla 2 tisícovky diváků. Jasně, vstupné bylo zdarma, ale i to berte třeba jako dárek.

Češi si to neužili

Pro české florbalisty ale poslední víkend roku 2018 v SSL ideálně nedopadl. Dan Šebek a Patrik Suchánek sice sahali v Jönköpingu na body, ale jejich Helsingborg prohrál v prodloužení. Matěj Jendrišák proti Mullsjö bohužel snad ani nevystřelil na bránu. Vidět byl ale Ondra Němeček. Fauly na něj znamenaly dvě přesilovky, se kterými teda Crusaders naložili prachbídně. A nakonec po jeho trestu padl důležitý gól a Linköping prohrál 3:4. A nakonec Honza Binder. Minule jsem psal o tom, jak válí. Také si svým výkonem vysloužil nominaci do derby s Växjö. Jenže obrana Kalmarsundu slušně hořela a po čtvrthodině už to bylo 0:4. Nemohl za nic, ale prostě to bolí…

Výkupné za syna? Čtvrt milionu!

To máte tak. Kluk se rozhodl, že přestoupí ke konkurenci. A i když má ještě smlouvu, tak podepíše další, v novém klubu. Samozřejmě, že se to nedělá. Ale Oskar Malmgren prostě chtěl. Tvrdil, že Jönköping neplní podmínky a výplata nechodí tak, jak má. A Mullsjö řeklo: Pojď!

Jenže přišel tvrdý náraz a možná zklamání i pro 20letého Oskara. Mullsjö nebylo schopné zaplatit částku za přestup, a tak supertalent musel čekat na to, až mu vyprší smlouva v Jönköpingu. Prostě kámo: dokud nedostaneme peníze, hrát nebudeš. Aby bylo jasno, šlo o 100 tisíc švédských korun, tedy v přepočtu 250 tisíc českých.

Dvacetiletý supertalent Oskar Malmgren by nejspíš čekal další půlrok, jenže pak se stala věc, kterou nikdo nečekal. Jeho táta už se na to nemohl dívat a vytáhl čtvrt milionu ze své šrajtofle. Nazdar.

Vtip byl i v tom, že to nevěděl ani samotný Oskar, který dostal od tatínka slušný dárek k Vánocům a překvapení byli i v Mullsjö. Rychle vystřihli poděkování a také založili sbírku pro Malmgrenovic rodinu. Během dvou dnů vybrali fanoušci klubu čtvrtinu částky. A Oskar si tak po více než 9 měsících zase zahrál florbal.

Signály

Jo! Ještě jedna věc mě zaujala. Trestňáky, signály! Nevím, jestli je to dlouhou pauzou a časem pro pilování na tréninku, ale v SSL se roztrhl pytel s góly z precizně sehraných standardek, nebo secvičených kombinací v přesilovkách. Na MS jsem od českého nároďáku neviděl vlastně žádný signál. Ale tady to jede! Dalen, konkrétně Ketil Kronberg dal úžasný gól po signálu, který se hrál ve Forze v roce 1996. Prostě to pořád funguje! A i Kalmarsund má super signál! Växjö jakbysmet.

A myslím, že i tohle je cesta, jak namlsat fanouška. Rada pro všechny trenéry: Koukněte na sestřihy z SSL, a berte to jako inspiraci. A pilujte a trénujte… Budete mít radost.

Bionická ruka

Teď jeden příběh, který mě dostal. Jasně, znám Vápna, Michal Vápenku, gólmana reprezentace slegdehokejistů, který si bez nohy rád kleká do florbalové brány a navzdory svému handicapu je šoumenem.

Ale že Miloš Kahoun chytá juniorskou ligu za FbC Došwich (tomu říkám název 🙂 ) Milevsko bez ruky, to jsem fakt netušil! Příběh sedmnáctiletého kluka se stal díky iDnes jedním z nejvíce čtených na webech. A já před ním smekám a držím mu pěsti, ať se sbírka na bionickou ruku povede. Je to frajer!

Florbal v roce 1974

Občas zabrousím na innebandymagazinet a přes google translator si rád přečtu kroniku Magnuse Fredrikssona. Vydal knížku o historii florbalu a vězte, že ten vznikl už někdy v roce 1968. První florbalový zápas, zdokumentovaný na video, je pak možné vidět na dobovém videu z roku 1974. Pozor, hrálo se v USA, někde v Detroitu! To je, co?

Mimochodem z pera invstigatovního autora je i tohle vzpomínání na začátky florbalu v Česku. Ty přibližuje Martin Eriksson, který dodnes tvrdí, že ta nejlepší léta prožil právě s českými kamarády a dnes se cítí ve Švédsku jakoby v exilu. Jak se bydlelo na MS, nebo za co vyměnila repre přátelák s tehdy slavným Warbergem? Je to fajn čtení!

A teď teda k věci, na kterou asi všichni čekáte.

Co bude s nároďákem? A co Petri Kettunen?

Prodávám, jak jsem koupil v obchodním centru na Smíchově společně s vánočními dárky. Tam mi bylo při náhodném setkání řečeno: Chci abys to vydal jako první… 🙂
Aby bylo jasno, jen co jsem tu informaci dostal, tak mi během dalších dvou tří dnů volali dva lidé z florbalového prostředí, jeden dokonce ze švýcarského, a ptali se, co je na tom pravdy. Prostě žádný první. Florbalisté si to už dávno řekli stylem Tichá pošta. Takže kdepak tutl, jak říkával inspektor Trachta – naopak, pořádná šuškanda!

Takže: Petri Kettunen končí. Zaprvé proto, že mu vedení českého florbalu asi už neprodlouží smlouvu. Přecejen jeho plat něco vydal a rozpočtu na odměnu trenérovi mistrů světa z roku 2016 pomohl i světový šampionát v domácím prostředí. Pete pomohl českému florbalu svým zájmem, entusiasmem, spoustu lidí sjednotil, nakopl dění.  Ale jako kouč na samotném MS zklamal. Bohužel.

A kdo přijde? Plán je takový, že nároďák převezmou Luděk Beneš a Michal Jedlička. Beny jasná věc. A Bedla? Jo, čtete správně! Pod stromeček dostal učebnici angličtiny a zřejmě florbalovému prostředí už došlo, že jeho genialitu je potřeba vytěžit i pro nároďák – nejen slovenský ženský.

A ještě jeden důležitý člen. Realizační tým by měl rozšířit také jeden uznávaný basketbalový trenér. Proč? Právě proto, že florbal nejen v Česku má rezervy při zápasovém koučinku. A pokud se podíváte na basketbal, tak tam stratégové na střídačkách dokážou měnit vývoj hry během momentu. Zajímavá cesta.

Takhle: ještě to není schválené výkonným výborem, ale s touhle vizí se před plénum má jít. A tam se uvidí, jestli Michal Jedlička projde… Jestli mu zůstane nálepka hulváta, řvoucího na sudí, nebo už ho začali brát jinak.

Jak to kdo oznámí, to se řeší. Každopádně šéf repre úseku David Zlatník už Petrim Kettunenem nepočítá. Z jeho úst to zazní při TV utkání Mladé Boleslavi s Tatranem. V téhle story, kde se řeší i to, kdo to první propálí, aby mohl říct: VÍME PRVNÍ, mi ale trochu chybí nějaká reakce Petriho Kettunena. Ať už reflexe jeho samotného, nebo nějaké slušné rozloučení na oficiálních stránkách Českého florbalu. Není to zrovna fér zacházení. Vypadá to, že Fin se o svém konci u českého nároďáku dozví z médií.

Nejlepší momenty

Po posledním blogu se u mě na facebooku strhla diskuse o tom, jak dobře funguje marketing okolo florbalu a jestli tenhle sport dobře vypadá nebo nevypadá na televizní obrazovce. To první hodnotit nedokážu. Při tom druhém se snažíme s kolegy na NOVA Sport dělat florbal koukatelným.

A když se zrovna netočí na jednu kameru, jako třeba souboj o zlato v SSL, tak to myslím nevypadá zle. Ale jasně, je to finále, plná hala, emoce. Teď je potřeba, aby podobně vypadaly i všední zápasy.

Tradiční anketa

Na webu florbal.cz jsem rok co rok vyhlašoval anketu Florbalisty roku. Teď už si dovolím jen svůj soukromý názor, přece jen tenhle blog nemá takové renomé. Takže tady je anketa iFLORBAL:

Český florbalista roku 2018
1. Patrik Dóža
2. Matěj Jendrišák
3. Jan Binder

Florbalista světa 2018:
1. Peter Kotilainen
2. Alexander Rudd
3. Ketil Kronberg

Foto, které říká vše

Rok 2018 končí a já vám přeju, ať vás baví i ten další. I když se nebude hrát v Česku mistrovství světa. Ale o budoucnost se nebojím. Třeba maličká dcerka Kuby Kubiny z Jaroměře už si s florbalkou rozumí tak, že klidně může dělat modelku. Tímto díky Kájovi Haškovi za inspiraci a cenu iFlorbal press photo získává maminka Jaruška 🙂

Hodně štěstí do florbalového roku 2019!

Tomáš Rambousek