Sekec, mazec, schytali Češi. Ale na tribunách to při českém zápase rozhodně nebyl blázinec. Lidi by dneska nezvedl ze sedaček a nedostal do varu nedostal ani Leoš Mareš. Finové se nám vysmáli, na mobil dostávám zprávy, který nechcete číst, diskuse na iDnesu je zase plná chytráků.

Ale pak… To byla jízda. Mám pocit, že lepší zápas jsem ještě nikdy neviděl. Švýcaři byli fakt blízko. Centimetry. Jenže málo platné, Švédové se z bryndy dokázali dostat. Jestli jste fandili Švýcarům, pak jste měli pitomou sobotu, stejně jako kluci v tiskáči, kteří málem nestihli uzávěrku.

Ale od začátku….

Zero místo zorro

Byl jsem u vytržení, když jsem od Oleho Olesena viděl v prvním zápase šampionátu parádní zorro kousek. Tvrdím, že freestyle finty prostě do florbalu patří a tenhle sport je potřebuje asi jako basketbal smeče a houpající se blázny na obroučkách. Ole měl dneska zase možnost pamlsku. V souboji zklamaných došlo na dodatečná střílení, jenže Lotyš Janis Salcevics věděl, co přijde. Skokem pod Oleho nohy zhatil norský nájezd i mou radost. Jeho hůl skončila před brankovištěm, on na zadním mantinelu. Au. A škarohlídi hned psali: „Takhle na něj!“ Prostě ZERO místo zorro.

Mistrovství Evropy

Na časné odpoledne sezvala Mezinárodní florbalová federace tiskovku. A tak tedy vězte! Florbal bude mít od roku 2023 i mistrovství Evropy a bude ho hrát 8 nejlepších týmů starého kontinentu! Sakra, já mám ale pocit, že mistrovství Evropy se hraje stejně i teď, i když se tomu říká mistrovství světa.

Jsem zvědavý na formát, ale stejně mám pocit, že by mezinárodním florbalu spíš prospěla změna formátu Euro Floorball Tour, které na dlouhá léta izoluje týmy TOP4 od zbytku světa. A to okamžitě, ne až v roce 2023. Jednoduše, ať se z EFT po půlroce postupuje a sestupuje. A klidně ať je několik divizí pod sebou. Model už ukázal fotbal a jeho Liga národů. Občas by prospělo, aby si Češi museli zahrát s Lotyšskem, Norskem a třeba by si o slovo brzy řeklo i Slovensko.

Moc mi chybí časák

Vystoupím z výtahu a první, na koho narazím, je stará známá tvář. Martin  Zetterstedt. Právě on a Magnus Fredriksson stáli na počátku florbalového dění u nejprestižnějšího florbalového média na světě. V roce 2006 se postavili před halu a zdarma rozdávali vytuněný magazín, aby nalákali předplatitele. Letos je tu Magnus znovu, na tiskovkách sedí v první linii a pro innebandymagazinet píše blog, aspoň na web. Časák už taky nevychází…

Právě oni mě v té době inspirovali k tomu, abych postavil web florbal.cz a dokonce jsem taky pak s tehdejší partou vydal pár magazínů. Zavzpomínali jsme, domluvili pivo a mě trochu zamrzelo, že dneska už je vlastně florbalový časák přežitá věc. Teď mi tu leží na stole magazínek nebo program z roku 1998. Přinesl mi ho Martin Vaculík, tehdejší šéf svazu. Ztracený syn Martin Očkay tam píše o tom, co povede k úspěchu: “Herní nedostatky nahradit srdcem.” Pěkné, ne? A pravdivé.

Prozradím, že nebylo daleko, aby na MS florbalový časopis opravdu byl. Nakonec to ale nevyšlo. Kdoví, jestli by to vůbec lidé ocenili a chtěli ho koupit. Všichni mají všechno v mobilu, lajk je dnes víc, než obsah článku. Anebo byste ho chtěli?

Pochvala foťákům

Všechno co tu ode mne čtete, by nebylo tak poutavé, nebýt fotografií, které jsou pro média k dispozici na flickru Mezinárodní florbalové federace. Musím říct, že všechno je opravdu parádně pokryté a fotky jsou na světě po každé třetině. A fajn je i to, že to není jen hra. Ale i emoce, diváci, momentky a v opravdu super kvalitě. Martin Flousek a Bára Reichová postavili fakt moc dobrý tým. Díky!

3×15 bude! A na soupisce jen 17 hráčů!

Tímhle směrem se opravdu chce florbal vydat. Jen to ještě chvíli bude trvat a bude se pár let testovat. Každopádně odůvodnění je prosté. Florbal chce reagovat na situaci, být dostupnější televizi nebo třeba olympijským hrám. A taky zatraktivnit vývoje zápasů.

Za mě? Čas nechat. Ale zápasová soupiska může mít třeba jen 15 hráčů. Aspoň uvidím víc času na hřišti ty nejlepší a nejdůležitější hráče. O tempo hry strach nemám. Spíš než zkracovat čas bych vymyslel nějaké pravidlo o pasivitě. V basketbalové NBA taky hraje zápas jen 12 hráčů a chodí se na kousky velkých hvězd. A ty musí do 8 sekund přejít s balónem za půlku a na střelu mají jen 24 sekund. Co třeba tahle inspirace?

Uganda přijela!

Jak jistě víte, mistrovství světa je ostře sledované v Ugandě. Pája je pořád v čele tipovačky, i když už má náskok jen 10 bodů na Mirka Rýmu Hanzlíka. Ale když jsem dneska objevil na flickru tuhle fotku, prostě jsem se musel smát. Ten chlapík se zdraví s prezidentem IFF Tomasem Erikssonem má opravdu mikinu se znakem a nápisem Uganda! Delegace prostě dorazila. Jo a do rodiny IFF byla přijata i Burkina Faso, aby to bylo kompletní.

Rozhodčí jako den a noc

Když jsme u těch pravidel. Musím se zastavit u rozhodčích. Ti Švédové, co pískali české semifinále, to byla zoufalost. Úsměv na tváři jako fajn, ale jinak kouskování hry, nečitelné verdikty, zbytečná přerušení. Od těchto dvou bych to nečekal. Tempo hry trpělo a obrázku florbalu pro širokou veřejnost, která ráda kritizuje, to moc nepomohlo. To zas bude repjalů, říkal jsem si. Naštěstí pak přišlo druhé semíčko a to byla jiná jízda. I když si asi Finové chvíli říkali, že to pustili až moc. Jenže florbal najednou opravdu vypadal jako sport. Dík!

No ale už asi k Čechům:

Myslel jsem si, že to letos může klapnout. Bohužel, nároďák mě tentokrát opravdu zklamal. Jak jsem chválil zpopelavstání po bídě s Lotyšskem, tak teď to byl zas pád na dno.

Vás to jako bavilo, Petri? Fakt nevím, jaký byl plán, ale čekat před 10 tisíci diváky na to, jestli se něco stane, to není zrovna to, co chtěli diváci vidět.

Finové sice předvedli nudu ve čtvrtfinále, ale Češi je dokázali trumfnout. 40 minut trvala. Pak se sice začalo jezdit, ale sorry, to už bylo pozdě. Každý na tribunách by ocenil odvahu. Bez té se Finsko porazit nedá. Jestli se tenhle tým připravoval dva roky na tenhle zápas, pak je to fakt špatné.

Zase to skřípalo, vázla souhra. Trochu se divím roli mazáků. Proč jsou Milan Garčar a Milan Tomašík na střidačce, když jde do tuhého? Nemají na to? Vždyť podobně prokoukali i závěr zápasu s Lotyšskem.

No, přestanu být chytrý. Chtěl bych, aby tahle repre zakončila mistrovství světa se ctí. Jak se říká, na historii se nikdo neptá, když to cinkne. Takže kluci jsou zase na zemi a po téhle lekci od Finska vědí, že o medaili je potřeba bojovat hlavně s tou zmíněnou odvahou.

Srdce přálo Švýcarům

No a na závěr to předčasné finále. Přiznám se, že jsem asi neviděl hezčí zápas. Profesionálně jsem doufal, že vyhrají Švédi, protože vždycky fajn, říkat, že NOVA Sport vysílá ligu mistrů světa 🙂 Ale srdíčko tlouklo tentokrát pro švýcarské zvonce. Ten Mendelín Vendelín… Nebo gólman Pascal Meier. To byla fantazie. A vůbec celé Švýcarsko zahrálo úžasně. Právě s tou odvahou, o které jsem mluvil.

Co rozhodlo? Storvreta se nepodělala ze stavu 3:4 no a pak nájezdy? Myslím, že Švédové dobře vsadili na Tegnéra. Ten se na ně rozcvičoval už od začátku prodloužení. To Švýcar Eder stál až do konce prodloužení na střídačce. Kdyby šel do kasy hned, asi by to bylo jiné.

Zasloužíme si bronz?

V neděli to končí. Hrajeme se Švýcarskem o bronz. A tak nějak tuším, že vyhrajeme. Asi jsme míň zklamaní ze semifinále, než zlomení Švýcaři. A taky máme o 3 hodiny víc času na regeneraci. Tak toho kluci využijte! Končit mistrovství světa s medailí na krku, je vždycky lepší, než mít oči pro pláč.

Tomáš Rambousek