Konec. Hotovo. Poslední den mistrovství světa proběhl tak nějak podivně. Přiznám se, že jsem si to nějak extra neužil. Vrchol šampionátu totiž proběhl už v sobotu večer. Kdo viděl zápas Švýcarů se Švédy, dá mi zapravdu. Tímhle špílem mohlo mistrovství světa skončit. Vůbec by mi to nevadilo.

Nejdřív omluva, že tahle poslední kronika jde ven až v pondělí odpoledne. Prostě už jsem to v neděli večer nedokázal únavou nic napsat a potřeboval jsem se vyspat. Dneska čtu na různých facebookových účtech desítky rozumů. Hon skončil, zajíci se počítají. A přiznám, že občas mám podobné názory jako všichni ti mudrlanti a generálové 🙂

Co jsme se dozvěděli v neděli? Finové jsou mistři světa. Gratulace! Hráli skoro bezchybně. No, a stala se neuvěřitelná věc. Máme další rekord. Překvapení. Jo a v neděli hráli i Češi…

Začnu ale zase trošku jinde.

Tsunami

Na tuhle fotku jsem čekal dva dny a nakonec mi jí Bára našla. Díky! Musím říct, že Norové jsou opravdu smolaři. A nejde jen o jejich výsledky. Prohra s Finy v prodloužení i na nájezdy s Lotyši určitě bolí. Ale co si musel vytrpět Patrik Hjemgard, to byste nechtěli. V zápase s Austrálií schytal ránu do oka, poctivá vysoká hůl. Ale nasadil brýle a jelo se dál. A za odměnu dal aspoň v sobotu dva krásné góly.

?LIRARNAS VM ?

Pappan som omkom i tsunamin 2004 hade en dröm: Att se en av sina söner med norska landslagströjan??

Utan talang men med enorm vilja har sonen Patrick bestämt sig för att göra pappa stolt❤️ pic.twitter.com/fDa7AdYvD9

— Eurosport Sverige (@EurosportSE) 9. prosince 2018

Mimochodem, příběh tohoto Nora má taky aspiraci pro web Player´s Tribune. Patrik přišel jako malý kluk v roce 2004 o otce. Smetla ho v Thajsku na dovolené tsunami. Už tehdy hrál florbal a v dojemném medailonku pro Eurosport přiznal, že táta ho podporoval a věřil, že si jednou zahraje za nároďák. Zahrál. V Praze. Na góly mu nahrával Ketil Kronberg.

15 106

Když v průběhu zápasu o třetí místo nahlásili pořadatelé cifru 16 112, vyskočil jsem vzteky z sedačky. Cože? My si tady jako budeme malovat další rekord? Podíval jsem se na tribuny. Atmosféra v té chvíli v hale byla kvůli zoufalé české snaze na bodu nula. Spousta volných míst ve čtvrtém patře, poloprázdné klubové druhé patro. Maximální kapacita 02 areny na hokejové zápasy je 17 456 míst. Nevěřil jsem, že neobsazeno je jen něco přes 1300 sedaček.

Chtěl jsem si je snad i fotit a počítat, tak, jak delegáti diváky na ligových zápasech. Když jsem srovnal Globen 1996 a cifru 15 106 a tohle číslo, nevěřil jsem mu.

Pak přišlo finále a numero ještě vyskočilo. Ale je fakt, že mi to opravdu přišlo plnější. A protože to ve finále paradoxně vřelo trochu víc, než v českém zápase o bronz, říkal jsem si, že to možná může být pravda.

Jenže Globen 15 106 si stejně budu pamatovat navěky, ten nevymažeme.

All Stars

Absolutně nechápu, proč jsou mezi šesticí vybraných hráčů hned tři Švédové. Výsledkem je pak polovina otrávených ksichtů. Tohle je pro mě jednoznačně nejhorší foto šampionátu! Podivná sestava vznikla zřejmě proto, že novinářů ze Švédska přijelo víc než odjinud. A asi proto, že anketní lístky se musí hodit do krabice nejpozději do první třetiny finále. Nedal bych do sestavy mistrovství ani jednoho Švéda. Vlastně jo, dal: Alexandra Rudda.

A můj tým?

Gólman:

Pascal Meier

Není sporu. Hrdinou je právě díky zápasu se Švédy, kdy opravdu hodně čaroval, i když nevyčaroval postup do finále. Nevyšla mu trestná střílení. Bohužel. Možná proto budu mít oponenty, že nej gólmanem byl, jak si jej Finové překřtili, Eero Hero Kosonen.

Obránci:

Morics Kruminš
Pro Lotyšsko tolik důležitý. Ve srovnání se všemi českými beky o parník jinde. Narodit se ve Finsku nebo Švédsku, taky bude patřit do základní sestavy.

Juha Kivilehto

Byl u všech titulů mistrů světa a už v roce 2008 měl image takového fajn strejdy. Přiznám se, že jsem ho po loňském odchodu z Helsingborgu už skoro odepsal. Nelíbilo se mi, jak tam hrál. Ale tady? Strejda Juha byl všude. Dal i dva góly ve finále. Fyzicky stíhal všechno. Stařík.

Peter Kotilainen

Asi jste si ho taky všimli. Rozdílový hráč. Hlavně díky rychlosti, pohybu a výběru místa. Za mě možná opět nejužitečnější hráč MS. I když nás po finále v mixzóně jako jediný z Finů poslal do háje.

Jonas Pylsy
Kde se vzal? Vypadá jak kluk z deváté třídy. Bezstarostný, usměvavý. Takový florbalový N´Golo Kanté. Gól z vymetené dálnice proti Česku si asi vybavujete. Já ale přidám jinou hodnotu. Ve finále si svůj minizápas odehrál 5:0. Nazdar.

Alexander Rudd

Mezi Švédy vyčníval. Bral na sebe nejdůležitější momenty. Dřel až do úmoru. Jenže na to zůstával často sám. Podivín, originál, blázen. Prodělal tři otřesy mozku. V NHL už by mu zakázali hrát.

Líbili se mi taky Robin Nilsberth, Patrick Mendelin, Nicola Bischofberger, Jan Zaugg. Nebo Adam Delong, ale u něj, když přišlo na lámání chleba, to byla bohužel zatím až druhá liga.

Nejlepší publikum

A ještě k All Stars je potřeba doplnit nejlepšího fanouška. Neskutečněj šoumen! Hned za ním jsou Flooriani, kteří sypali na lidi popcorn a pak řádili jako smyslů zbavení. Musím říct, že se mi to fakt líbilo, i když jsem tuhle postavičku otravného maskota nejdřív nesnášel. A to hlavně kvůli naší malé dcerce, která z něj měla strach a pokaždé žádala odjet z haly pryč.

Skauti, dívali jste se?

Spousta nových tváří, nové talenty. Hvězdy už dostávají nová lasa k zajímavým angažmá. Můžu vás ujistit, že Finové rozhodně do Švédska hrát nepůjdou, to radši za franky do Švýcarska. Jonas Pylsy už má domluvu s Langnau. Pod Alpy to láká Adama Delonga. No a co česká liga? Nestálo by za to, přilákat třeba Loytše Klavse Jansonse, Estonce Kena Pahna nebo další? Však se podívejte na Luku Časara nebo Roberta Košira, jak před časem oživili českou extraligu. Teda superligu.

Slováci odvolávají trenéra

Na Petra Koutného mám jako novinář jiný pohled. Prostě mě baví. Ten tým měl  energii, hrál hezky. Bohužel nezvládl zápas s Lotyši, kteří nakonec zaslouženě skončili pátí. Každopádně na Slovensku už mu to počítají. Četl jsem pár komentů, že je potřeba změna. No nevím.

Zlatá nuda? Odpověď je jasná

Psal jsem, že to byla nuda. Jo. Byla. Za tím si jako divák a fanda stojím. Ve srovnání s florbalem, který produkovali Finsko před dekádou, to opravdu není tak koukatelný florbal. Přidám ale druhou věc. Možná je potřeba se na ty zápas podívat znovu, abychom pochopili, jak úsporně, ale zároveň účelně Finové hráli. Jak geniálně dokázali využít předností svých hráčů a bylo jim úplně jedno, že měli nejstarší tým na turnaji.

Petteri Nykky prostě měl plán. Finové rezignovali na parádičky. Měli nejlepší obranu, fantastické kontry. A taky hráče, kteří si přivezli formu a dokázali svá ega podřídit týmu. Hvězdný Miko Kailiala odehrál ve finále pouhá čtyři střídání. No a co?

Holky finále nepískaly

Jak jsem pochválil Finy za finále, tak musím říct, že sudí z Lotyšska zápas nezvládli. Sporné momenty, možná i neregulérní gól, prostě tohle finále nebyl jejich nejlepší zápas. Mimochodem, i díky nominaci Lotyšů vyhrál tipovačku Rýma, o jediný bodík! Nevěřil, že IFF nasadí ty švýcarské holky. Ale možná by to zvládly líp, nemyslíte?

Cepek nebo Kettunen?

Po průšvihu na MS 2016 jsem v zákulisí tak trochu bojoval s Davidem Zlatníkem, šéfem reprezentačního úseku. Cítil velký tlak a mé tehdejší články na florbal.cz se ho dotýkaly. Švéd Jan-Erik Vaara v jednom mém rozhovoru připustil, že by ho český tým možná i lákal a já horoval, proč se s ním nejedná. David cítil, že útočím i na něj, na jeho nečinnost. Nebyl ze mě nejdřív moc nadšený, vyměnili jsme si pár smsek, ale nakonec si to vyříkali u panáka v jedné hospodě na Smíchově. Za Vaarou pak opravdu byl, ale bylo by to komplikované. A pak David Zlatník vytáhl trumf. Ulovil Petriho Kettunena. Spadla mi čelist. Bravo, hlesl jsem.

Zbytek příběhu znáte. Pete podle všeho pomáhá měnit české florbalové prostředí do pozitivna, hráči v nároďáku jsou z něj podle ohlasů nadšení. Jenže ve finále to nakonec dopadlo stejně bídně, ne-li hůř než posledně.

Jaký je rozdíl mezi Cepkem a Kettunenem? To je jeden jízlivý vtípek, který mi přišel na mobil. Ne, odpověď vám neřeknu.

Vrátím se zpět. Myslím, že po éře Radima Cepka opravdu musel přijít do nezdravého prostředí plného zášti cizinec. Prostě aby to vyčistil, abychom táhli za jeden provaz. Petri Kettunen mě ale nakonec ve finále zklamal. Žádná originalita nepřišla. Mám pocit, že se opravdu dal tým poskládat i připravit lépe. A co jsem pochopil, asi trochu vázla komunikace a čeští asistenti zas tak velké slovo neměli, aby upozornili na dlouhé sezony budované vazby z klubů. Tohle se nepovedlo, Kanáry – nekanáry.

Kettunenovo angažmá nám možná může zase otevřít oči

Jo, myslím, že by zase mohl přijít český trenér. Někdo s českým rozumem, českým pohledem, českou chytrostí. Mentalitě Čechů stejně sami Češi rozumí víc, než cizinci. Tedy pokud to zvládneme bez zášti, závisti a pomluv. Dobré trenéry tu máme, jen jim musíme důvěřovat. Tak co, ustojí to Kettunen? Nebo bude příští kouč nároďáku Pavel Brus či Luděk Beneš? Ten si na zápasy se Švédy bere švédské trenky, aby je po vítězství mohl ukazovat.

Balíme

Poslední den byl fofr. Práce pro televizi, ale i organizace. Moji kluci balili nejdřív povrch na Podvinném mlýnu a nakonec jsme končili před jedenáctou v O2 areně. Už 2 hodiny po předání titulu mistrů světa přišla do haly parta lidí, která má na starosti zase jinou akci. Lidé, kteří měsíce připravovali šampionát si pak s nostalgií fotili pomalu mizící florbalové kulisy. Organizačně to bylo to myslím opravdu nejlepší mistrovství světa historie, i když vše má samozřejmě limity. Potvrdilo mi to v zákulisí i pár hvězd nebo kolegů novinářů. Respekt všem, kteří to odmakali. Byla to fakt super práce! A teď? Florbalové amatéry vystřídají koně za čtvrt miliardy.

Určitě jsem na něco zapomněl. Prostě toho bylo moc… 🙂
Ale vím jistě, na tenhle šampionát nezapomenu.

Tak se mějte

Tomáš Rambousek